Pokud bychom navštívili Hlučín druhé poloviny 18. století, jen stěží by v nás jeho návštěva zanechala výraznější dojmy. Město bylo již několik desetiletí od uzavření Vratislavského míru v roce 1742 součástí Pruského království a jen pozvolna se smiřovalo se skutečností, že přes něj již nevede obchodní cesta z Opavy přes Moravskou Ostravu do Těšína. V přibližně 165 domech žila necelá tisícovka obyvatel, takřka výhradně katolíků.
Při pohledu na Hlučín z dálky by se před námi objevila silueta města uzavřeného do věnce hradeb vybudovaných v letech 1525–1535 s dvojicemi bran na východní a západní straně. Zástavba mimo takto vymezenou středověkou strukturu města nebyla příliš rozsáhlá. Na opavském předměstí stával kromě komplexu budov panského dvora ještě zděný kostel sv. Máří Magdalény a ulici Na Valech roztroušeně lemovalo několik skromných domků. Na východní straně k městu bezprostředně přiléhala Dlouhá Ves s městským hřbitovem a nevelkým dřevěným kostelem sv. Markéty. Siluetě města by dominoval gotický děkanský kostel sv. Jana Křtitele s vysokou sedlovou střechou a drobnou vížkou sanktusníku na jejím hřebenu. Oproti dnešnímu pohledu by chyběla hranolová průčelní věž, neboť ta původní se zřítila v roce 1597 a od té doby až do konce 18. století se nepodařilo zvonici obnovit. Mimo věží vstupních bran a nízkých vížek obou předměstských kostelů tak byla jedinou vertikálou v siluetě města hodinová věž renesančního, barokně upraveného zámku v sousedství děkanského chrámu. Zástavba náměstí zdaleka nepůsobila reprezentativně, mimo jiné i proto, že většina přízemních domů s loubím byla stále polodřevěných. Vzhled města značně utrpěl také během katastrofálního požáru v březnu 1761, při němž na náměstí shořely mimo řady domů východní i západní fronty také radnice, kaple sv. Jana Nepomuckého, městský pivovar se sladovnou poblíž zámku a některé budovy hospodářského dvora na opavském předměstí. V roce 1776 byl na předměstí pro zchátralost stržen filiální kostel sv. Máří Magdalény z 16. století.
V souvislosti s modernizačními procesy se v 19. století začala proměňovat i tvář Hlučína. Původní zástavbu postupně nahradily moderní domy, byl rozebrán věnec městského opevnění a po založení zdejšího okresu zde začaly vznikat i stavby příslušné infrastruktury.
