K připojení Hlučínska k Československu se váže také vznik nového hlučínského okresu. Ve městě měla být zřízena sídla institucí státní správy, jako okresní úřad, soud, berní správa atd. U těch stávajících došlo ke kompletní výměně státních úředníků, pro české školy byli povoláni čeští učitelé. Přicházeli většinou z moravského vnitrozemí a v novém městě jim bylo zapotřebí zajistit adekvátní ubytování. Bytovou krizi se město nejprve snažilo řešit provizorii, a to zřizováním bytů v ústavu děkana Richtera či v bývalé celnici, která po roce 1920 pozbyla smyslu. Záhy se ale přistoupilo k výstavbě trojice domů s byty pro státní zaměstnance na Nádražní ulici naproti nového gymnázia. V sousedství měl vzniknout ještě komplex české obecné školy či budova okresního hejtmanství.
Je velkým paradoxem, že komplex domů pro československé úředníky byl navržen v duchu německého Heimatstilu. Jejich projektant Hans Kalitta (1876–1930) byl opavský Němec a vrchní stavební rada tamního zemského úřadu. V téže době budoval obdobný soubor v Opavě na Kylešovském kopci. Symetricky komponované dvoupodlažní budovy s mansardovými a valbovými střechami mají fasády provedené v hrubé omítce, naopak dekorativní prvky kontrastně v omítce hladké či ve štuku. Z nich se nejčastěji objevují půlkruhové oblouky rámující okna či plastické kartuše. Jednotlivá patra oddělují výrazné podokenní římsy. Hojně se uplatnila dekorativní kovová zábradlí s ornamentálními vzorci a shodné motivy nalézáme také na okenních parapetech či v mřížoví oken vstupních dveří. Areál obytných domů vymezuje kamenná zeď zdobená koulemi.
Na nároží Benešovy a Zahradní ulice byl v letech 1932–1933 postaven pro státní zaměstnance ještě jeden bytový dům. Jeho projektant, významný brněnský architekt Oskar Poříska (1897–1982) jej však již pojal v duchu uměřeného funkcionalismu bez jakýchkoliv historických reminiscencí a dekorativních motivů.
