Funkcionalistická vila je ikonou meziválečné architektury nejen Hlučína, ale i širšího regionu. Velkorysý dům aerodynamických tvarů navrhl okresnímu veterináři MVDr. Františku Kremerovi (1894–1970) ostravsko-olomoucký architekt Lubomír Šlapeta (1908–1983). Impulsem pro volbu projektanta měla být prezentace Šlapetových návrhů frýdecké vily podnikatele Oskara Landsbergera na umělecké výstavě v Ostravě v roce 1932, u níž Kremera vedle moderní estetiky domu zvláště zaujaly organicky formované křivky terasy a vnějšího schodiště. Toto pojetí vycházelo z tvorby německého architekta Hanse Scharouna (1893–1972), vůdčího protagonisty organického funkcionalismu a Šlapetova učitele na akademii ve Vratislavi. Podobné principy požadoval Kremer od architekta i u hlučínské realizace.
Zatímco do ulice se vila obrací geometricky strohou, pohledově uzavřenou fasádou, prolomenou pouze horizontálním pásem oken a luxferů prosvětlujících prostor chodby a schodiště, představují zahradní průčelí zcela jiný výtvarný svět. Definují je organické křivky půdorysu vedoucí k zaoblení vnějších stěn. Zahradní fasáda je prolomena dlouhými pásovými okny. Prosvětlují interiér a skýtají panoramatický výhled na zahradu i město. Totéž nabízí i dynamicky předsazená trojúhelníková terasa v patře. Pod ní umístěná prosklená zimní zahrada sousedí se zahradním vstupem do domu, který je terasou zastřešen. Došlo zde k plnému propojení domu s přírodou. Do přízemí byl mimo kuchyně a garáže situován velký společenský prostor, který se dal posuvnými příčkami rozdělit na pracovnu, knihovnu a jídelnu. Ta se zároveň otevírala do prostoru skleníku zimní zahrady. V patře našly místo naopak soukromé místnosti, ložnice a velká koupelna.
Svým moderním pojetím v duchu mezinárodního funkcionalismu zůstala vila ve městě i na Hlučínsku zcela ojedinělým počinem. Dobový kritik Zdeněk Bár o ní napsal: „Je opravdovou moderní krásou, utvořenou z prolínání domu a zahrady, ze hry ploch bílé omítky, lesklých tabulí skla a zelených ploch trávníků. Svérázně rozvinutý tvar domu a jeho linie působí dojmem pohybu a volnosti. Stavebník tu má, po čem toužil: je to obraz svobody v malém, je to samostatnost a vlastní království. Je to stavební báseň dokonalého obsahu i dokonalé formy.“
