Vybudování hlučínského sirotčince pro chlapce iniciovali tři synové barona Anselma Salomona Rothschilda (1803–1874), a to Nathaniel Mayer (1836–1905), Ferdinand James (1839–1898) a Salomon Albert (1844–1911). Na počest jejich předčasně zesnulé matky Charlotte nesl její jméno. Charlotte (1807–1859) byla dcerou Anselmova strýce Nathana Mayera z londýnské větve rodiny. Anselm se s ní oženil v září 1826.
Sirotčinec byl postaven jižně od zámku v krajní části zámeckého parku poblíž kostela sv. Jana Křtitele. Jedná se o dvoupodlažní pozdně klasicistní budovu symetrického rozvrhu se středovým převýšeným rizalitem korunovaným nízkým trojúhelníkovým štítem. Situování na terénním zlomu ovlivnilo dispoziční řešení. Hlavním vstupem od zámku totiž vcházeli návštěvníci přímo do patra, do přízemí se naopak vstupovalo ze zahrady. Přízemí bylo opatřeno pásovou rustikou. Fasády byly hladké, horizontálně členěné jen podokenní a kordonovou římsou. Okna rámovaly prosté šambrány, okna rizalitu byla doplněna o nadokenní římsy. Vstupní portál zdůrazňovala římsa podepřená dvojicí konzol. Do štítu byl umístěn plastický erb Rothschildů doprovázený štítonoši, tedy lvem a jednorožcem.
Autora projektu neznáme. Mohl jím být některý z projektantů pracujících pro Rothschildy ve Vítkovicích, snad ze stavitelské rodiny Krausů, neboť na budově se objevují podobné prvky jako na vítkovickém zámku (Anton Kraus, 1847–1848).
Chovanci sirotčince zde dostávali výživnou stravu, ošacení (stejnokroje) a bylo dbáno o jejich vzdělání v místní škole. Po vyučování pracovali na zahradě, ve volném čase mohli skotačit na hřišti a věnovat se tělocviku. V ústavu zůstávali do dovršení čtrnácti let.
V letech 1920 až 1925 budova sloužila jako provizorní sídlo nově založeného gymnázia, později zde sídlil finanční úřad. Od padesátých let fungovala jako Dům pionýrů a mládeže a v letech 1973–1974 byla pro tyto účely razantně přestavěna. Většina cenných architektonických prvků a detailů ovšem zanikla již při adaptaci v padesátých letech.
