Monumentální neoklasicistní hrobka rodiny Wetekampových je dnes jediným pozůstatkem bývalého evangelického hřbitova, který zde existoval sto let až do své asanace v šedesátých letech 20. století. Mauzoleum bylo vybudováno z hladce opracovaných pískovcových kvádrů. Má klidný, patetický ráz. Dominantním prvkem průčelí je edikula portálu ve formě kónického pylonu s průběžným kladím a nízkým trojúhelníkovým štítem. Kladí nese nápis Familie Wetekamp, tympanon štítu vyplňuje okřídlená hlava serafa. Hranolovou budovu korunuje kupole neckové střechy, která je ozdobena figurou truchlícího génia s palmovou ratolestí a vavřínovým věncem v rukou.
Mauzoleum nechal po smrti své manželky vybudovat Wilhelm Moritz Wetekamp (1829–1898), generální ředitel velkostatku barona Rothschilda v Šilheřovicích. Wetekamp pocházel z Vestfálska a na Hlučínsko přišel právě proto, aby se ucházel o místo správce Rothschildova velkostatku, kterým se stal již v padesátých letech 19. století. Oženil se s místní dívkou Annou Werner (1835–1895), dcerou krajského ranhojiče Ernsta Wilhelma Wernera (1797–1877) z Dlouhé Vsi. Werner s Wetekampem byly hlavními iniciátory výstavby hlučínského evangelického kostela a následně i organizátory místní evangelické komunity. V lednu 1887 vyznamenal německý císař Vilém I. za zásluhy Wilhelma Moritze Wetekampa Řádem červené orlice IV. třídy.
V hrobce jsou kromě manželů Anny a Wilhelma pochováni ještě jejich dva synové. Starší Oscar (1858–1916) vystudoval medicínu a stal se lékařem. Mladší Wilhelm Hugo (1862–1882) se věnoval studiu zemědělství, ale zemřel v pouhých dvaceti letech.
