Elegantní budova palácového charakteru byla nemocnicí děkana Richtera. Výše kapitálu děkanovy nadace umožnila nejprve vybudování (1891) a následné rozšíření ústavu děkana Richtera (1901) a o několik let později farář Hugo Stanke (1861–1921) inicioval výstavbu druhé, samostatné budovy, a sice tohoto léčebného domu. Sanatorium mělo sloužit jako zotavovna i léčebna dlouhodobě nemocných. V roce 1907 byl zakoupen pozemek od zahradníka Sleziny a v roce 1908 připravil projekt stavební rada z Hlubčic Karl Killing. Během let 1909–1910 byla nemocnice postavena.
Objekt mnohem více než špitální zařízení připomíná pozdně barokní venkovský zámek. Killing stavbu navrhl v tehdy populárním posecesním neobaroku, v Německu inspirovaném styly doby kolem roku 1800. Fasády jsou pojaty v hrubé omítce, od níž se ostře odráží jednoduchá plastická výzdoba šambrán oken a portálu. Na dvoupodlažní budovu dosedá mohutná mansardová střecha prolomená řadou oble ukončených vikýřů. Středovou osu zdůrazňuje mělký rizalit s portálem. K němu vede zámecky komponované dvouramenné schodiště. Axiálu hlavního průčelí završila věžička na hřebenu střechy se zvoncovitým zakončením a křížem.
Za první světové války sloužilo sanatorium pro rekonvalescenci raněných vojáků. Po připojení Hlučínska k Československu bylo z velké části využíváno pro ubytování státních zaměstnanců a nemocniční péče se výrazně omezila. V roce 1922 si budovu pronajali redemptoristé. Po jejich odchodu v roce 1924 převzal správu nad objektem hlučínský kaplan a od roku 1928 redemptorista Rudolf Schikora (1890–1962), který zde zřídil exerciční dům. Zařízení, které hrálo významnou úlohu v náboženském životě regionu, fungovalo až do října 1938. Následně byl dům přeměněn na vojenský lazaret, po válce zde až do roku 1960 sídlil Okresní národní výbor a posléze byl objekt využit jako ústav sociální péče.
